Země Ukala se v náručí večerního klidu pomalu ponořuje do noci, na obzoru se rozprostírá západ slunce a na nebeském plátně se začínají třpytit první hvězdy. Zpěv ptactva se rozplynul do ticha, v tůních na pomezí řeky začínají žáby svůj večerní koncert, a komáři tančí v jemném šepotu letní noci.

Šaman, jak už je ve zvyku, zapaluje posvátný oheň, jehož duch tančí v srdcích našich kmenů, zahalujíc naši zemi Ukala v pokoji a radosti. Jeho plameny nesou moudrost indiánských předků a energii přírody, které je vždy vedly k harmonii a vzájemnému respektu. Pomocí této světelné síly lovíme, sbíráme a žijeme v souladu s přírodou a našimi duchovními kořeny.

Posadí se, zapálí si dýmku a očekává, zdali někdo přijde, komu by onu moudrost mohl předat.